Novinky

Obrazy a kresby Jany Baborákové jasně ukazují na její fascinaci znakem, pečetí, písmovým otiskem a pradávným záznamem kulturní tvorby. Jaké jsou to zprávy? Co z nich lze vyčíst?

Otisk, znak, pečeť jako symbol něčeho solidního, zakotveného, neměnného a pevného. Vystupují z nich  jakési atributy dnešních duchovních potřeb, které někdy zoufale hledáme. Jsou to i možná potřeby člověka zmítaného světem techniky i pošramocených lidských vztahů. V díle Jany Baborákové je pak energie těchto znaků zakódovaná. Výtvarnice používá motivy obrazů i na šatech, které sama šije nebo plete. Pokud si tedy její model pořídíte, stáváte se automaticky jakousi chodící galerií. V poslední době se věnuje i navrhování a realizaci pletených kabátů, které doplňuje ručně vyráběnými aplikacemi například z kůže nebo dřeva.

Jana Baboráková se narodila v Hlinsku, žije a tvoří v Přestavlkách u Chrudimi. Vystudovala propagační grafiku. Do roku 1989 pracovala jako propagační výtvarnice, později přijala místo restaurátorky v chrudimském Muzeu loutkářských kultur. Po celou dobu si doma kreslí a maluje. Ani nejbližší přátelé netušili, že před světem cudně skrývá svou autonomní výtvarnou tvorbu s jasným a svébytným rukopisem. Její malby, ručně šité panenky, loutky, ale i šité modely našly obdivovatelky a sběratele doma i v zahraničí. Například loutka Kašpárka si zahrála v oscarovém filmu Kolja. A další reprezentovaly Českou republiku na výstavě Europálie 1998 v belgickém Bruselu. Obrazy, panenky i loutky vystavovala nejen doma, ale i v Holandsku, Německu, Švýcarsku, Polsku i Belgii.