Novinky

V úterý 14. května uvedeme na naší scéně v premiéře slavnou hru irského dramatika Briana Friela Tanec na konci léta. Dojemná inscenace vypráví příběh pěti rozdílných sester, které stojí na prahu životních změn. Zachycuje dobu před vypuknutím druhé světové války, kdy se tradiční irský život potýkal s modernizací a změnami.

Režie se ujal zkušený herec Ladislav Špiner, který je od roku 2007 kmenovým členem Východočeského divadla Pardubice. Na své domovské scéně ztvárnil desítky rozmanitých rolí, od Peera Gynta přes Amadea a Mefista až po Kabaretiéra v muzikálu Cabaret. Je držitelem Ceny Thálie 2010 pro činoherce do 33 let. S divadelníky z Exilu spolupracuje už podruhé. Poprvé to bylo v roce 2017 při nastudování inscenace Kuřačky a spasitelky, která se stala jedním z nejúspěšnějších exiláckých titulů vůbec.

Co bylo důvodem, že jsi po letech opět kývnul na spolupráci s Divadlem Exil?

Těch důvodů je spousta, myslím si, že práce s jakýmkoliv souborem ať už amatérským, nebo profesionálním na dobrém textu je pro mne šance mnohem více proniknout do tajů divadla a jeho tvorby. V Exilu je vždy pohoda a hlavně Simča na každou zkoušku přinese nějakou dobrotu… Tak proto.

Práce s amatéry funguje jinak než na profi scéně. V čem je podle tebe síla / hlavní deviza amatérského divadla? Kde jsou naopak jeho největší slabiny?

Slabiny: Je absolutně pochopitelné, že amatérské divadlo nemůže poskytovat takový servis jako divadlo profesionální. A také časový problém. Amatérští herci mají jako své chlebodárce jiná povolání než samotné divadlo a tak bývá častým problémem dát vůbec lidi dohromady na zkoušky. Pochopitelně i proces zkoušení je odlišný, než s profesionálními herci. Amatérský herec má zkoušecí proces mnohem delší a to je možná důvod, proč mě baví u vás režírovat, naučit vás v textu více hledat a nacházet možnosti, jak se více ponořit do své postavy. Více se propojit s daným tématem, takže jsem vlastně nenápadně přešel do hlavních devíz amatérského divadla. A největší devíza je, že Simča na každou zkoušku přinese nějakou dobrotu.

Tentokrát jsi sáhnul po mnohem náročnějším textu, než byly Kuřačky a spasitelky. Co je pro tebe na tomto textu přitažlivé?

Nejsem si jistý, jestli je text Kuřaček méně náročný. Každá hra má své. Tanec na konci léta je ovšem více propracovaná hra, co se týče psychologie postav. Jde mnohem více do hloubky jak vztahů, tak atmosféry. Moc se mi líbí fráze ze hry, kterou jsem si napsal do textu jako motto: Atmosféra opravdovější než příběh… A ty Simčiny bramboráky… Mňam.

Brian Friel zasadil děj hry do roku 1936, kdy stojí svět před dvěma zásadními milníky – průmyslovou revolucí a druhou světovou válkou. Současnost se této situaci nápadně podobá. Jak vnímáš všechno to, co se teď kolem nás děje?

To, co se děje kolem nás, je čirá hrůza. Svět se zbláznil a lidé přestali mít k sobě úctu. Vytratil se ze společnosti určitý řád a slušnost. Zkrátka lidský tvor se ne a ne poučit z chyb, které dělali naši předci. Ale hra Tanec na konci léta má v sobě přeci jen ještě špetku té radosti, řádu, úcty a lásky, která pomalu mizí někde mezi mobily a sociálními sítěmi. Bohužel… A ty Simčiny sušené švestky ve slaninovém kabátku… Mňam.

Co by sis přál, aby v divákovi po zhlédnutí Tance na konci léta rezonovalo?

To, co jsem tady popsal v předešlých odpovědích. Radost, láska, pokora, řád, ale také obyčejné lidské pochybení, zklamání a prostě atmosféra opravdovější než příběh… A taky aby divák mohl ochutnat Simčin štrůdl.

Vznik této inscenace výrazně podpořilo Východočeské divadlo Pardubice zapůjčením kostýmů a výrobou scény. My si této podpory nesmírně vážíme. Zvláště v době, kdy je na kulturu stále méně peněz. Jak ty vnímáš kulturní život v Pardubicích?

Když se občas bavím s kolegy z jiných divadel a měst, tak se shodneme, že mezi kulturní města Pardubice bezesporu patří. Je málo měst, které se mohou pyšnit takovou návštěvností jakou má VČD. Takovým skvostem jakými jsou Automatické mlýny, Filharmonií, či amatérským divadlem, jaké zde máme. Proto jsem rád, že malou špetkou své režie můžu přispět k dalšímu kousku do mozaiky kulturního života v Pardubicích. A Simča by mohla vydat Exilovou kuchařku.

Jako herec jsi velmi vytížený, zkoušení v Exilu je také poměrně intenzivní. Měl jsi šanci si v posledních týdnech vyčistit hlavu?

NE… Ale alespoň jsem se najedl… Díky, Simono 🙂

hrají → Kate: >Kateřina Fikejzová Prouzová, Maggie: >Naďa Kubínková, Krista: >Simona Andrejsová,  Agnes: >Vladimíra Goga, Róza: >Karolína Davidová, Michael: Václav Lojška, Gerry: >Ondřej Broulík, Jack: Martin Žatečka

inscenační tým → režie: Ladislav Špiner, j.h., supervize: Petra Janečková, j.h., scénografie: Vladimír Chmelař, j.h., technická podpora: >Věra Hloušková a >Ondřej Bartoš, fotografie: Michal Kňava

Premiéra 14. 5. 2024, první repríza 15. 5. 2024, vstupenky ZDE, 23. sezóna Divadla Exil, 107. inscenace.

>Více o inscenaci 

Ptala se Kateřina Fikejzová Prouzová