Divadlo mě vždycky přitahovalo. Spíše jsem toužila stát na jevišti, než být divákem. Od doby, co hraji, si ale užívám obojí a čerpám inspiraci. Už vím, jak je těžké dojít ze startu do cíle (od první čtené k premiéře). Premiéra je ale jen začátek, postava se každou reprízou vyvíjí. Derniéra je smíšený pocit sentimentu, protože role se stane vaší součástí.

Proces zrození nové postavy je fascinující děj, který mě asi nikdy nepřestane přitahovat. Nejtěžší pro mě bylo naučit se být „ošklivá“. Odmalička jsem měla pěvecká vystoupení. Člověk se krásně učeše, nastrojí, usmívá se na lidi a předvede, co se naučil. Hraní je o něčem jiném. Vždycky nehrajete kladnou postavu, často se mračíte a kostým nelichotí vaší postavě, „zašpinit se“ před diváky je někdy žádoucí. Jste někdo jiný. To je to nejhorší a zároveň nejhezčí, co v herectví spatřuji.

Jsem prostě Kozoroží holka,

z toho má zemitost kouká.

Mám ale ascendent v Blíženci,

těžko se vyznat v tom spletenci.

Jsem vystudovaný resocializační pedagog,

 zpívala jsem, sotva jsem oslavila rok.

Byla jsem součástí vysokoškolského sboru,

zpívala na svatbách, rautech a akcích k tomu.

Teď s Big bandem Chrudim pěju,

s písní se ráda na lidi směju.

Do Exilu jsem přišla hrát pannu,

pak jsem si střihla zničenou dámu,

manipulátorku se svody,

i holku, co jí dali cigáro do huby.

Těším se na každou svou roli,

mám srdce rodinné i divoké – dvojí.

Taky ráda kreslím a věřím magii,

choďte do Exilu – to vás posílí

Role v inscenacích:

• >Mravnost – marnost, r. Zuzana Nováková a Marie Kučerová (2014) – festival Klicperův Chlumec: cena za herecký výkon
• >Racek, r. Kateřina Fikejzová Prouzová (2015)
• >Rozmarný duch, r. Renáta Šťastná (2016)
• >Kuřačky a spasitelky, r. Ladislav Špiner (2017) – Divadelní piknik Volyně: čestné uznání za herecký výkon
• >Hra na vlka, r. Alexander Andrejs (2019)
• >Neběhej s nůžkama v ruce, r. Tomáš Klement (2023)
• >Tanec na konci léta, r. Ladislav Špiner (2024)

.

🎥 Minuta z Exilu: >Simona Andrejsová – Jak se dostala do Exilu?

.

< zpět na HERCI