Novinky

Divadlo Exil má před sebou hodně šťavnatou sezónu. V této chvíli se zkouší hned čtyři nové projekty. Jako první spatří světlo světa 16. 9. 2023 černá komedie Odvrácená strana Měsíce. Jejím autorem je slovenský dramatik, básník, prozaik, režisér, scénárista a herec divadla GUnaGU Viliam Klimáček. Hra je o vzpomínkách na sex, drogy, rokenrol a na kapely, které hrály o něčem… Na jevišti se objeví Lenka Jánková, Lenka Ježková, Věra Hloušková a Jan Duchna. 

ROZHOVOR S REŽISÉRKOU ZUZANOU NOVÁKOVOU 

K režii ses vrátila po delší pauze. Byla o to větší chuť do práce? → Je pravda, že se mi po divadle už zase stýskalo, je fajn, když parta lidí pracuje na nějakém společném díle jenom proto, že je to baví, a snaží se tu energii přenést na diváky.

Proč zrovna Klimáčkův text? → Pro mě je asi nejtěžší najít text, který by mě zaujal osobně, a na který bych měla herce. Přece jen s tou hrou pak trávíme v Exilu a na zájezdech dohromady několik let a nechci, aby mně po čase šla na nervy. Nejdřív mě zaujal název a potom i příběh, který je vtipný, plný situací ze života a svým způsobem i dojemný. Původně je napsaný na tělo Emílii Vášáryové. Jsem ráda, že jsem do hlavní role obsadila zatím nepříliš známou Lenku Jánkovou, která v ní týden od týdne roste.

Jaká témata jsou pro tebe v inscenaci důležitá? → Za prvé asi to, jak nás utvářejí zážitky z mládí. Co jsme poslouchali za muziku, koho jsme uznávali, do koho jsme byli zamilovaní, co jsme nosili na sobě… A po čase se nám po tom, čemu můžeme přeneseně říkat „sex, drogy a rokenrol“ může začít stýskat. A z nánosu, který nám život mezitím přinesl, se chceme k tomu pocitu z mládí zase aspoň trochu vrátit. Druhým nosným motivem hry je pak třicetiletý syn, využívající servisu své pečující matky, a její úsilí dohnat to, co podle svého názoru při jeho výchově zanedbala.

Jsi také přehnaně milující matka / babička? → Na přílišné opečovávání dětí a vnoučat mám až moc svých aktivit a zájmů. Miluju své dvě teď už dospělé dcery a své dvě vnučky a snažím se jim věnovat, když můžu, tak, aby je to pokud možno, nějak obohatilo (na duši). Člověk ale zjistí, že nakonec je nejdůležitější ten věnovaný čas, společné zážitky a povídání si. 

Ve hře je důležitá „hudba mládí“ hlavní hrdinky. Jaký máš vztah k Pink Floyd? → Líbí se mi, že je to muzika o něčem, jak se říká ve hře, a ráda je poslouchám. Už to, že album Odvrácená strana měsíce je historicky druhá nejprodávanější deska všech dob, o něčem svědčí.  Na druhou stranu si v tomto příběhu diváci mohou dosadit cokoliv, co byla jejich hudba mládí.

Kdyby to byla hra o tobě, jaká muzika by charakterizovala tebe? → V roce 1972 mi bylo 13 let a tehdejší Supraphon vydal v takzvaném Gramofonovém klubu album The Beatles Abbey Road s rozsáhlou brožurou s texty, jejich překlady, spoustou fotografií a úvodem Lubomíra Dorůžky.  Už jsem se nějakou dobu učila angličtinu a poslouchala nahrávky ze Semaforu, které měli rodiče na Sonetu duo. Ale Abbey Road byl pro mě zásadní moment v životě. A potom na gymplu všechny ty písničkářské koncerty v pardubickém klubu Galanta Na Drážce. Od té doby jsem uvízla v písničkách Boba Dylana, Vladimíra Mišíka, Marsyas, Vladimíra Merty a dalších. A poslouchám je dodnes.

Zkoušíš opět v tandemu s Maruškou Kučerovou – jak vaše spolupráce vypadá v praxi? Kdo má poslední slovo? → Začíná to tím, že si o hře povídáme, jak si ji představujeme. Maruška umí trefně charakterizovat postavy, ty pak probíráme s herci a konfrontujeme s jejich pocity a představami. Domluvíme se na postupu zkoušení. Hlavní linku navrhuji já, ale někdy vyzkoušíme víc variant a pak společně vybereme, co se nám zdá lepší. Maruška se věnuje rozmluvení herců a také individuální práci třeba na delších monolozích s herci. Já mám poslední slovo a řeším také různé technické a praktické záležitosti. Někdy si také musíme rozdělit role – Maruška je ten kritičtější hlas a já spíš dodávám hercům sebevědomí.

Jaká je atmosféra na place? Převažuje tréma před premiérou nebo spíš těšení, že už brzy přijdou diváci? → Myslím, že se všichni těšíme. Máme před sebou ještě dotažení některých scén a detailů a už jen pár zkoušek. Tak všem kladu na srdce, že nesmí onemocnět, abychom byli v klidu a měli vše připravené. Ale nakonec přece o nic nejde, děláme to všichni pro radost nás i diváků tak, jak nejlépe umíme.

hrají → Milka: Lenka Jánková, Viktor, její syn: Jan Duchna, Darina, její sestra: Lenka Ježková, Jitka, Mala, Zuzka: Věra Hloušková

inscenační tým → režie: Zuzana Nováková a Marie Kučerová, scénografie a kostýmy: Michaela Spáčilová, technická spolupráce: Ondra Bartoš, grafika: Filip Kocián, fotografie: Tomáš Kubelka

Premiéra 16. 9. 2023, první repríza 22. 9. 2023, vstupenky ZDE, 23. sezóna Divadla Exil, 102. inscenace. 

>Více o inscenaci 

Ptala se Kateřina Fikejzová Prouzová