Novinky

Pojítko mezi naší „Bureškou“ a „Duchničem“ možná není na první pohled zřejmé, ale na druhý? Ejhle! Oba jsou v Exilu přes dvacet let, dali si od něj pauzu, mají zažité přezdívky a za pár měsíců se budou klanět při premiéře nové hry, kde bude Lenka tetička Honzy. Pojďme to všechno probrat…

LENKA JEŽKOVÁ 

V Exilu je od úplného začátku. „Ještě před jeho založením mě můj dlouholetý kamarád přizval do party nadšenců, kteří se amatérskému divadlu věnovali. To jsem si ještě myslela, že to bude krátkodobá epizodní zkušenost. V roce 1999 se tato parta rozhodla založit Exil,“ popisuje Lenka, zároveň učitelka v mateřské školce. Prozrazuje, že divadlo dokonce její práci obohatilo. „Děti lépe reagují, když při vyprávění používám výraznou mimiku a gesta, to jsem se právě naučila na divadle. Také jim ráda vyprávím různé pohádky a příběhy a spolu je dramatizujeme,“ vypráví herečka, jejíž mladistvost jí závidí nejedna z nás. Může za to kolo, které před Exilem často parkuje, orientační běh, jóga a cyklovýlety? „Taky se snažím o sebe pečovat, ale jsem lajdák,“ říká šťastná žena, které tohle prostě vychází. Proto může hrát i třicetiletou vdavekchtivou hospodyňku.

V minulosti si Léňa dala dva roky pauzy od herectví, kdy kromě těch nejkrásnějších povinností – mateřských – cítila i jisté „herecké vyhoření“. „Teď jsem ale ráda, že si mě divadlo opět přitáhlo,“ dodává Lenka, za svobodna Burešová, kterou původním příjmením oslovuje hodně Exiláků dodnes.

Její srdcová role byla role Elektry ve hře Elektro, má lásko. „Byla to dramatická, velmi náročná a krásná role. Moc mě bavila Pohádka o líných strašidlech, opravdu úspěšná i díky bezvadné partě lidí. A musím ještě zmínit roli věčně opilé bezdomovkyně ve hře Domov můj. To byla skutečná výzva! Když jsem poprvé četla scénář, tak jsem si myslela, že tohle prostě nikdy nemůžu hrát,“ směje se herečka, která protiúkol zvládla na jedničku.

Dodnes ji baví parta lidí, se kterou se může díky divadlu potkávat i mimo jeviště. „Musím přiznat, že jsem velký trémista, proto každý výstup na jeviště je pro mě velkou výzvou. Na jevišti naštěstí tréma mizí a vše prostě nějak běží. Když se objeví zádrhel, tak je potřeba to rychle vyřešit a nedat na sobě nic znát. Být na jevišti je velký adrenalinový zážitek,“ líčí křehká plavovláska. Nemá žádnou „komfortní polohu“, charakteristický typ rolí, je maximálně variabilní, i po lidské stránce se všemi výborně vychází, a to všechno jí otevírá nové a nové dveře. „Parta lidí, jakým způsobem s námi režisér pracuje, jestli mi sedí kostým, to všechno má vliv na celkový pocit ze hry,“ říká herečka.

V současné době si ji můžete prohlédnout v inscenacích Lola běží o život, Hra na vlka a Lajka. Rozzkoušeno má ale také – Odvrácenou stranu měsíce. „Po minulých zkušenostech, kdy jsem hrála psa nebo opilou bezdomovkyni, konečně hraju normální padesátiletou paní, která má své problémy a vzpomínky, a na to se opravdu moc těším,“ usmívá se produktivní herečka a my se těšíme s ní!

JAN DUCHNA

.

Téměř od založení Exilu se stal jeho součástí a s kmenovou režisérkou Zuzkou Novákovou začal zkoušet Blues cynické holky od Václava Hraběte. Od divadla si dal dvakrát pauzu. Sebekriticky uznává, že spolehlivost nepatřila mezi jeho silné stránky, k tomu nedostatek času, rodinné i pracovní povinnosti a jeho kroky po jevišti se vytratily. “Jestli jsem si myslel, že se vrátím? Spíš jsem v to doufal. Nakonec jsem pochopil, že pro to asi budu muset něco udělat já. A ejhle, ono to vychází,“ směje se oprávněně Honza, který má s návratem do divadla na nočním stolku hned dva scénáře.

Odpovídat na otázky se mu moc nechtělo a je dobře, že si na nic nehraje, to si nechá zase na to jeviště. Ďábelský kukuč a hlasitý smích, humor, i ostrý, to všechno ho vystihuje. „Oficiálně jsem zástupce skotské společnosti v Česku, starám se o pohyby zboží, požadavky zákazníků. Rád řeším problémy s počítači a mobilními telefony, se kterými si jejich uživatelé nevědí rady, dělám to zadarmo, rozšířím si tím dovednosti,“ poodhaluje svoje civilní činnosti Duchnič. Taky rád pomáhá ostatním, „Je to jedna z mála mých dobrých vlastností.“ A pomocnou ruku podává i divadlu, svítí inscenace i případné hostovačky.

„Hrál jsem například Billyho Blaka v Loučení se svobodou, to byl takovej roztomilej blbeček, fakt role k zulíbání, to je doteď moje srdcovka. A člena kapely v Brýlích Eltona Johna,“ vzpomíná Honza na role, ve kterých ho režírovala Zuzana Nováková. „Teď mám trému z chystané alternace v Kuřačkách a spasitelkách, přesto se těším. Nikdy jsem podobného suveréna nehrál, jsem z toho na nervy. Navíc Naďa, kterou mám v roli balit, a která je ve své roli naprosto boží, je asi o hlavu vyšší než já, takže se cítím trochu jako Danny DeVito,“ směje se herec, ale my víme, že to zvládne už jen proto, že drží skleničku na víno skutečně královským způsobem, s vášní člověka, co má rád na večírcích početnou dámskou společnost.

Jeho exilový comeback plnohodnotně začne chystanou novinkou, Odvrácenou stranou měsíce. „Budu maminčiným milovaným synkem, pracujícím jako obsluha ve výrobně klíčů. Ženy si představuje podle toho, jak vypadají jejich ruce, sbírá žárovky a trochu supluje pošramocené spojení své maminky a její sestry,“ popisuje Honza velkou hereckou příležitost. A návrat to bude jistě ve velkém stylu! Režíruje ho opět Zuzka Nováková. Ale kdo může říct, že má svoji dvorní režisérku?

Ptala se Simona Andrejsová