Divadelní spolek (a)Maťák vznikl jako občanské sdružení na začátku roku 2000. Hnacím motorem bylo neodolatelné divadelní puzení Petra Kouby. Ten měl už předtím původně studentské spolky Kuskus a Kus Bohemia. Na konci 90.let pak po třikrát připravil s návaznou partou lidí tři benefiční představení pro školu Svítání (Zámecké hry, Hra o jablko, Oznamuje se vražda). A právě tito lidé a nová skupinka studentů pak vytvořili základ oficiálního divadelního spolku, který získal svůj domov v bývalém hudebním sále Lidové školy umění v Havlíčkově ulici.

Dům byl po revoluci vrácen v restituci původnímu majiteli, umělecká škola se přestěhovala do domu vedlejšího a suterénní prostory osiřely. Divadelní spolek se tedy dohodl se správcem a majitelem, že by právě tady mohla vzniknout příjemná malá scéna. A od názvu ulice po Karlu Havlíčku Borovském už nebylo daleko k pojmenování divadla: EXIL

Nastala éra shánění židlí (vyřazené z jídelny ZŠ a umělecky natřené ochotníky), opony a rekvizit (z původního Divadla mladých na Dukle), světel (od firmy Ministr) a zařizování mnoha dalších potřebných věcí.

Jako první vkráčel mezi diváky Exilu neviditelný, ale dobře slyšitelný Saroyanův tygr. Tracyho příběh v režii Zuzany Novákové byl dokonce „skoromuzikál“ s šesti krásnými písničkami, které pro divadlo napsal a v podkladu nahrál kytarista Tomáš Filka (nyní skupina East Park) a s vypůjčenou průvodkyní Banánových rybiček. Zatímco neviditelná energie a tušená láska bodovala hlavně u mladých, těm o něco starším byla určena hra Miroslava Horníčka Dva muži v šachu v režii Petra Kouby. Příběh ze slunné Itálie 18. století, který staví proti sobě mužský a ženský princip, měl velký úspěch i při hostování na venkovních scénách.

Potom přišly dvě veleúspěšné inscenace, které měly rekordní počty repríz – Pohádka o líných strašidlech, kterou režírovala Ivana Nováková a kde si bravurně vystačila s ženskou částí souboru, a na podzim pak situační komedie Boeing-Boeing aneb Létající snoubenky v režii Petra Kouby. Ten sladil nejen letový řád svých třech snoubenek-letušek, aby se pokud možno nesešly, ale i výbornou partu herců, kterým to scházení s mírnými obměnami vydrželo hodně dlouho. Tyto dvě hry bavily publikum v Exilu i na zájezdech několik let.

Milým zpestřením první sezóny byla vzpomínka studentů na 60. léta, kterou tehdy začínající režisér Marek Mojžíšek nazval „60“ka.