Novinky

Oba jsou vysocí a už díky tomu je na prknech našeho divadla nepřehlédnete. Není to ale jen jejich postavou, mohou vám nabídnout daleko více! Kromě toho, herců jejich věku je nedostatek, o svoji jevištní kariéru se tedy nemusí bát. Pojďte se blíže podívat, co na prknech sklepního divadla oba muži zažili.

Lukáš Reček

Působí v Divadle Exil více než sedm let, kamarád mu tenkrát nabídl záskok za jiného herce. „Neviděl jsem důvod, proč to nezkusit,“ říká svobodomyslný herec. Od té doby má za sebou spíše menší role, například v představení Limonádový Joe a Balada pro banditu.

Lukáš o sobě tvrdí, že je introvert. Jeho herečtí kolegové by jistě potvrdili, že je také samorost. Pracuje v laboratoři a vtipně dodává, že je „lepší řezník“. „Kromě divadla se snažím ve volném čase sportovat,“ říká urostlý herec, pro kterého je divadlo „taková terapie stydlivosti.“ „Dělám divadlo, protože mě zatím docela baví a vůbec jsem si nedokázal představit, že tomu tak bude.“

Ve hře Play Strindberg hrál roli Kurta, přítele manželského páru. Na jevišti byl pouze s dalšími dvěma herci, což znamenalo naučit se hodně textu. „Na memorování mám, dá se říct, průpravu ze studií, tak mně více textu nijak nevadí. Asi patřím k těm, co musí na začátku dobře umět text, aby se pak mohli pokusit i něco zahrát.“ V inscenaci měl hodně intimní scénu, s úsměvem říká, že při zkoušení všichni zúčastnění přispěli svými zkušenostmi. „Tak například jsem netušil, kam je možné dát šperk.“

V současné době můžete usazení v hledišti vidět tohoto plachého herce v inscenaci Kuřačky a spasitelky v roli, která jistě nezůstane bez povšimnutí, do konce budete čekat, jak se Pan Petr vybarví. „U této hry se hlavně bavím v zákulisí výkony ostatních,“ prozrazuje Lukáš.

Bere život, tak jak je, proto vás asi nepřekvapí, že nesní o žádné konkrétní roli nebo charakteru, se kterým vstoupí na jeviště. „Roli buď vezmu, nebo odmítnu,“ říká bez emocí.

Pavel Ročeň

Do Divadla Exil byl koncem roku 2015 přiveden stálou herečkou z ansámblu. Vyučil se elektromechanikem. „Tato profese mi moc k srdci nepřirostla, většinu života jsem pracoval v oboru stavebnictví.“ Tento stavbyvedoucí a stavař tak možná i vám obložil kuchyň nebo koupelnu. „Jsem hráčem extraligového šipkového teamu Ambiente. Šipky hraji více než dvacet let. Moje další velká vášeň je motorka. Není nic lepšího než relax při vyjížďce na motorce.“ Jeho záběr je široký. My už tedy víme, že sahá až po divadelní prkna.

Už jako malý kluk si zahrál ve filmu Malý velký hokejista. K divadlu neměl daleko. „Divadlo mě prostě naplňuje, to ve vše,“ říká herec, jehož slova potvrzuje každý jeho výkon. A nejen na jevišti je divadlu prospěšný, je vždy ochotný pomoci s čímkoliv, co se kolem divadla děje a co je třeba.

Můžete ho spatřit v roli správce Šamrajeva v inscenaci Racek. To byla zároveň jeho první role. Říká, že měl zezačátku trému, byl nejistý a bezradný. My ale víme, že se s tím tento energický herec, jehož bujarý smích můžete v šatně často slýchat, brzy vypořádal. „Pod dohledem zkušené režie a kolegů jsem to nakonec zvládl. Trému mám ale pokaždé, když se postavím na jeviště,“ dodává Pavel.

Role bratra Kuřaček a spasitelek je jeho výborný počin. „S rolí Andreje jsem se popasoval už lépe, a to hlavně díky spolupráci s vynikajícím režisérem a hercem VČD, Láďou Špinerem, která byla velikým přínosem. Láďa je pro mě velký herecký vzor a hodně jsem se od něj naučil.“

S postavou Andreje má prý společného to, že je „takovej hodnej moula“. Za tuto postavu dostal Pavel dokonce cenu od hereckých kolegů v interním hlasování, konkrétně ocenění za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. A zároveň mu cenu udělila odborná porota na festivalu v Červeném Kostelci. „Mile mě to překvapilo a moc si obou cen vážím. Cítím, že mé hraní je přínosem jak pro mě, tak pro divadlo, že to, co dělám, není zbytečné,“ prozrazuje potěšený herec.

Má rád komedie a rád by pokračoval v rolích tohoto žánru, ale nepohrdl by ani jinými rolemi, proto se můžeme těšit na další jeho počiny. Přijďte si do Exilu oba herce prohlédnout!

Autor: Simona Andrejsová