Radka Chladová v černé komedii Play Strindberg.

Bezmála deset let jsou obě herečky členkami Divadla Exil. Za tu dobu vystřídaly více rolí, s divadlem ale rozhodně nekončí a těší se na nové výzvy. Obě se shodují, že energie, která při představení proudí mezi jevištěm a hledištěm, je jako droga.

Veronika nemá konkrétní roli, po které touží, ale nepohrdla by muzikálem nebo dramatem, ráda si vyzkouší cokoliv. Radka sice vysněnou roli má, ale prozrazuje jen to, že je to krásná role psychicky narušené ženy. „A pochopitelně ošklivé,“ směje se. Co dalšího jsme se od hereček dozvěděli?

Radka Chladová

Představte si, že si vybíráte koníček, kterému se budete věnovat ve volném čase a rozhodnete se tvořit na hrnčířském kruhu. Zaslechne to jedna z hereček Divadla Exil a nekompromisně vám řekne, že to není nic pro vás, ať zkusíte divadlo. Tohle přesně se Radce stalo. „S Exilem jsme si už zůstali. Baví mě na něčem pracovat s přáteli. Je to nepopsatelné, někdy si lezeme s kolegy herci a režiséry na nervy, pohádáme se,  někdy se zbožňujeme,  v každém případě je to pro mě velmi obohacující,“ vysvětluje.

„Divadlo je kreativní činnost, takže tvoří protipól k mé profesi plné právních obratů, čísel a někdy tvrdých obchodních jednání. A přes veškerou náročnost mi tenhle koníček dobíjí baterky a zvedá náladu. Po představení neodcházím nikdy naštvaná nebo unavená, i když s takovou náladou do divadla před tím třeba přijdu,“ popisuje herečka, kterou můžete vidět nejen na jevišti, ale i v kanceláři divadla, kde vede jeho ekonomiku a chod. „Pokud mám nějaký volný čas, věnuji ho rodině, psímu miláčkovi, sportu, cestování, přátelům – někdy všemu a všem z uvedeného současně.“

Že ji divadlo „spolklo“ si Radka Chladová uvědomila už v první komedii Postelová fraška. Následovala Balada pro banditu – muzikál a role uhrančivé, osudové Morany. Jednalo se o náročný projekt, kde bylo na jevišti celkem dvacet herců. „Kdo zná Exil, nechápe, že jsme se tam vůbec vešli. Herectví, choreografie, zpěv. Krásná práce, skvělá parta, hodně zájezdů  a pro mě doslova srdeční záležitost,“ vzpomíná na milovanou roli Radka. Klasické dílo Maryša a role Lízalky, Maryšiny matky, bylo pro herečku šancí zkusit si jí úplně cizí charakter postavy. „Režisérka po mně chtěla velmi nenávistnou polohu. Zjistila jsem, že sice umím nahlas zpívat, ale neumím nahlas křičet, aniž bych si strhala hlasivky,“ vzpomíná s úsměvem.

Radka Chladová jako Lízalka v Maryše.

Dostáváme se ke hrám, na které můžete v další sezóně do Exilu vyrazit a Radku Chladovou vidět přímo v akci. Play Strindberg a role Alice jí dala vyniknout. Jediná ženská postava po boku dvou hereckých kolegů. „Tahle role přišla v pro mě nelehké osobní době a zkoušení mě doslova zachránilo. Miluju ten úžasný propracovaný text, to stupňování. Ještě mě neomrzelo se koukat na Alešův tanec na Příchod bojarů nebo na to, jak se láduje syrovým párkem s hořčicí, přikusuje indiána a zapíjí to vínem. Pořád mě baví Lukášova pusa na čelo v závěru hry, kdy si v duchu s Alicí říkám něco nepublikovatelného. Hrát Play je pro mě jako vracet se domů,“ popisuje s láskou svůj vztah k představení. V Perfect Days se na jevišti představuje jako kamarádka hlavní hrdinky s tajemstvím. „Představení se moc povedlo a já jsem ráda, že můžu být při tom.“ Rolí Rumunky v inscenaci Anna 11. března Radka dostane všechny diváky. Její lámaná čeština s přízvukem vás donutí pochybovat o jejím původu, přestože její jméno je typicky české. „Divadlo dokumentu, hlavní téma terorismus. Nevěřila jsem, že na takové téma budou chodit diváci. Chodí a ohlasy jsou nadšené. Přijdu do divadla, rozmažu si zbytek make-upu po obličeji, uplácnu vlasy, obléknu se příšerně a jsem připravena. Můžu být a jsem ošklivá a to je úžasné. Bojím se o syna.  Brečím na jevišti,“ popisuje svou hereckou výzvu Radka Chladová.

Veronika Křepinská

„Už je to deset let, co jsem byla v Exilu poprvé. Tehdy jsem sem přišla na velký konkurz za účelem náboru nových členů. Dostali jsme nabídku jet v létě na soustředění a nazkoušet tam novou hru. Pak už to jelo jako po másle,“ popisuje své herecké začátky Veronika. „Na herectví se mi líbí, že se člověk může stát kýmkoliv a dělat cokoliv, a ještě k tomu to předvádí lidem, kteří v tu chvíli vnímají právě tu postavu, ne toho člověka. Měnit se v někoho jiného mě prostě baví,“ uzavírá to jednoduše herečka.

Veronika Křepinská v inscenaci Dovolená po česku.

Vystudovala Historii a Ochranu hmotných památek, a přestože nyní pracuje jako soudní zapisovatelka, historie a archeologie je stále jejím koníčkem. Další její závislostí je, kromě divadla, populární zpěv, knihy a filmy.

První hru, ve které hrála, napsala principálka divadla Kateřina Fikejzová Prouzová, která ji i režírovala. Hra se jmenovala Únos aneb červenobílá komedie se zpěvy. „Charaktery všech postav šly trochu do extrému. Já hrála poněkud jednodušší dívku, která chce být slavná. Docela jsem se na té roli vyřádila, byla tam spousta vtipných scén i hlášek, moc mě to bavilo.“ Noci letmé lásky byly hrou, kde se Veronika našla v roli nešťastně zamilované herečky. „Byla mi dosud ze všech rolí nejbližší, milovala jsem ji.“ Poté následovaly hry Limonádový Joe a Balada pro Banditu, kde sice neměla velké role, mohla však na jevišti nejen hrát, ale i zpívat. „Později přišla inscenace Dovolená po česku. Role psychicky labilní ženy pro mě byla zatím nejnáročnější, ale obohatila mě novými zkušenostmi.“ Do hry s názvem Amant vstoupila za pochodu, kde se vystřídala s hlavní hrdinkou. „Tady jsem hrála klavíristku, takže jsem se musela naučit pár skladeb na klavír, ale moc mě to bavilo a chtěla bych hrát častěji,“ přiznává Veronika.

Společně můžete obě herečky vidět jako sestry v novém představení Kuřačky a spasitelky, které se těší velkému diváckému ohlasu. Tam se obě zakoukají do stejného muže. Dostane ho zkušená Olga v podání Radky či dětsky naivní Iri Veroniky? Nebo to bude úplně jinak?

Autor Simona Andrejsová

< zpět na novinky