Divadelní novinka měla světovou premiéru v Paříži před dvěma lety. V Exilu ji nastudoval Tomáš Klement, pro kterého je to režijní debut.

Obr.: Kateřina Prouzová a Josef Jan Kopecký se jako jevištní pár už setkali v inscenaci Noci letmé lásky.

„Zdravotní vycházka je o netradičním vztahu dvou psychicky narušených lidí, kteří by rovnýma nohama rádi skočili do společného vztahu, ale prostředí psychiatrické léčebny i vlastní fóbie jsou proti,“ naznačuje děj hry Klement. Hra stojí na dialozích obou hrdinů, kteří i na krátké ploše prožijí řadu emočních vzletů a pádů. Diváky překvapí závěr, který dosavadní průběh hry zcela převrátí naruby.

„Nesnažili  jsme se o nějaké šokující ztvárnění. Vše jsme podřídili scénáři a skvěle napsaným dialogům. Scéna je velmi jednoduchá, více méně hrajeme se dvěma lavičkami a popelníkem, vše je v kontrastu bílé (ta představuje prostředí psychiatrické léčebny) a černé, která symbolizuje okolní svět,“ prozrazuje režisér, který do hlavních rolí obsadil Kateřinu Prouzovou a Josefa Jana Kopeckého.  Autorem hudby k představení je uznávaný producent Jakub Holovský alias Kubatko, který v roce 2011 získal cenu Anděl v kategorii elektronická hudba.

Zdravotní vycházka (Promenade de Santé) měla v autorově režii premiéru 25.ledna 2010 v pařížském divadle La Pépinièrea hlavní role ztvárnili hvězdná herečka Mélanie Laurent (mj. Hanebný parchanti Quentina Tarantina) a Jérôm Kircher.  Nicolas Bedos (1980) se od svých osmnácti let pohybuje ve světě televize, filmu a divadla. Mélanie Laurent získala za roli ve Zdravotní vycházce v roce 2010 Molièrovou cenu za nejlepší ženský herecký výkon.

NA KUS ŘEČI S HERCI A REŽISÉREM

Obr.: Francouzský režisér a dramatik Nicolas Bedos.

Proč jste se pro tuto hru rozhodli? Co vás k tomu nejvíce zlákalo? Proč vás to zaujalo?

Josef: ten scénář je skvělý! Navíc mám pocit, že trochu hraji sám sebe. Ne snad, že bych byl lékař, ne proto, že bych byl perverzní narcista, ale přece to jsem trochu já. Důvodem bylo ale také to, že představení dělá Exil Pardubice, se kterým jsem teď nějaký čas na ničem nespolupracoval – a i proto jsem se na toto zkoušení těšil. A zlákalo mne také obsazení Kateřiny Prouzové do role mé herecké kolegyně.

Káča: scénář jsem přečetla jedním dechem. Prvních pár stránek mi přišlo hravých, další byly spíš provokativní, pak se tam začal rýsovat zajímavý vztah. Pointu jsem vůbec nečekala. To překvapení na konci byla třešnička na dortu. Pro oba herce je to podle mě těžký, ale moc pěkný úkol. Těším se na to a zároveň se bojím, jestli dokážu využít všechny možnosti takové role.

Tomáš: hledal jsem současnou světovou hru. Jako režisér – nováček jsem si troufal na spíše komorní představení pro maximálně čtyři herce. Navíc jsem hledal nějaké téma, které mě opravdu zaujme a uvažoval jsem, aby v tom byly nějak zamíchány mezilidské vztahy a láska. A to vše Zdravotní vycházka do puntíku splňuje, která má ještě „přidanou“ hodnotu v tom, že se odehrává v psychiatrické léčebně, jehož prostředí mě odedávna fascinuje.

Jaký je váš vztah k Francii?

Josef: Francii miluji! Skutečně. Zvlášť severozápad Francie. Miluji kraj Poitou-Charantes, kde jsem několikrát pobýval. Zamiloval jsem se do Poitiers, do zámků na Loiře, do La Rochelle. Miluji ty uzounké křivolaké uličky starých francouzských měst. S kamennými domy a bílými okenicemi. Miluji kavárničky a bageterie. Mám Francii zkrátka velmi rád. A mám rád francouzskou kulturu.

Káča: Líbí se mi dvouhodinové francouzské obědy plné delikates zapíjené dobrým vínem. Mám ráda francouzštinu, i když ji neovládám, protože krásně zní. Francouzské šansony hýbají mými emocemi. A ty boty, co jsem si koupila v Paříži, jsou úžasné. Bohužel se mi rozpadají. Budu si muset zajet pro nové.

Tomáš: Tady se všichni tři shodneme, i já mám Francii nesmírně rád. Zřejmě to vychází z toho, že odsud (údajně) pochází část mé rodiny. Zvlášť miluji francouzský film, viděl jsem snad všechny „funésovky“ a „belmondovky“, ale vyhledávám i současné filmy s herečkami Ludivine Sagnier, Mélanii Laurent, Julii Delphy nebo Sophií Marceau. A o francouzské gastronomii (s výjimkou kozích sýrů) se také nemá cenu příliš bavit…

Máte nějaké zkušenosti s psychickými nemocemi, úchylkami a léčebnami?

Josef: s nemocí asi přímo ne, ale nějaká ta úchylka, ta by se našla. Myslím, že trpím několika obsesemi. Především tím, že někde něco zapomenu. Jsem schopný se i několikrát za sebou přesvědčovat, že mám skutečně všechno. Vystupování z vlaku proto pro mě není jednoduché… Nikdy jsem ale nic neztratil, nikdy jsem nikde nic nezapomněl. Tak to má i svá pozitiva.

Káča: Ještě jsem v žádné léčebně nebyla. Což neznamená, že jsem v pořádku. Paranoidní psychózu máme občas všichni, když si myslíme, že nás svět okolo řeší. Schizofrenii propadám, když stojím na divadelním jevišti. Bipolární nepořádek je přece normální. Jednou je mi tak mizerně, že se mi nechce ráno vylézt z pelechu. Podruhé jedu na tisíc obrátek a žádný úkol není nepřekonatelný. Svou postavu chápu naprosto ve všem.

Tomáš: osobně ne, ale navštívil jsem pár svých přátel, kteří si pobyt v psychiatrické léčebně vyzkoušeli na svou kůži. To prostředí „blázince“, které má spoustu svých pravidel a zákonitostí, na mě skutečně zapůsobilo a jsem rozhodnut se tam za žádnou cenu nedostat jako pacient.  A také se samozřejmě s úchylkami setkávám při zkouškách naší hry, kdy musím Pepu Kopeckého pokaždé utvrzovat v tom, že „na tom gauči skutečně nic neleží a že může v klidu odjet domů.“

< Zpět na novinky