„Nakopněte za mě soubor do zadku,“ vzkazuje z Ameriky autor hry Putování s urnou Kelly McAllister!

V sobotu 14. ledna Divadlo Exil poprvé před publikem zahraje hru Putování s urnou (Burning the Old Man). Jejím autorem je americký dramatik Kelly McAllister. Od začátku zkoušení je s naším souborem v kontaktu a sleduje celý vznik inscenace. A rád odpověděl na naše otázky.

Obr.: Jaký má Kelly McAllister vztah k Česku? Ženil se v Praze.

Co víte o České republice? Přece jenom jsme malá země…

Něco málo o České republice vím. Konec konců jsem se oženil v Praze. Bylo to v létě 2006. Má žena je Američanka, ale její rodiče jsou Češi. Její příjmení je Holub. Miluji českou kulturu – obzvláště divadlo. Vy, jak se zdá, divadlem přímo žijete. Ostatně, jak nemilovat zemi, která měla za prezidenta dramatika?

Vaše hra Burning the Old Man měla v Čechách svou evropskou premiéru v květnu 2009 pražském Divadle Na zábradlí. Kde všude ve světě se hraje?

Burning the old man se poprvé hrála v New Yorku, potom v Praze. A také se chystá představení v Brazílii. Premiéra je tam plánovaná ještě letos.

Teď se tento titul bude hrát v pardubickém Divadle Exil. Je to malé amatérské divadlo s dvanáctiletou historií. Přestože hraje dvakrát do týdne, všichni jeho členové mají svá zaměstnání. Jak se díváte na amatérské soubory?

Mám rád amatérské divadlo zrovna tak jako to „profesionální“ – tedy pokud se to dělá dobře. Viděl jsem nádherná amatérská představení a příšerná profesionální divadla. Když umělci dávají do hraní svá srdce a své duše, na čem jiném pak záleží?

Nemáte strach, že to nezahrají tak dobře jako profesionálové?

Po pravdě, když někdo, kdo chodí každý den normálně do práce, věnuje svůj volný čas hraní divadla, musí být do té show na jevišti dokonce ještě větší blázen než profesionál. Jak jinak vysvětlit všechny ty hodiny plné krve, potu a slz, které věnují něčemu jinému než své každodenní práci? Ostatně, postavy v mé hře jsou obyčejní lidé, kteří chodí každý den do práce – možná, že amatérští herci jim nakonec dokážou lépe porozumět a díky tomu je i lépe zahrají. A když to řeknu ještě jinak, kašlu na to, jestli jsou profesionálové nebo amatéři, hlavně když to představení pořádně chytnou za koule.

Z Ameriky do České republiky je to daleko. Kdybyste žil v Evropě, zajímala by vás premiéra? Přijel byste se podívat?

Moc bych si přál vidět premiéru ve vašem divadle. Je to úžasné, když pomyslím na to, že tisíce mil od mého domova jsou lidé, kteří pracují na něčem, co jsem napsal. Bylo by to fantastické, kdybych se na vás mohl přijet podívat.

S jakými pocity se díváte na inscenace podle vašich scénářů?

Obvykle chodím sem a tam za diváky a mám pocit, že se moje hlava rozletí na kusy. Nemáte už kontrolu nad tím, co se děje a můžete jen doufat, že režisér a herci odvedli dobrou práci, pamatují si své repliky a zahrají to perfektně. Je to strašlivé. Ale když to jde dobře a diváci jsou pohnuti k slzám nebo k smíchu, pak je to něco nepopsatelného.  Přeji vám, ať se to 14. ledna podaří co nejlépe. A soubor za mě kopněte do zadku – to je gesto, které znamená: buďte skvělí, kouzelní, odvážní, troufalí a šílení.

Autentický email Kellyho McAllistera:

 Obr.: „Break a leg,“ vzkazuje z Denveru v Coloradu hercům z Exilu Kelly McAllister.

Hello Katerina

I hope you are well. I also hope you will tell the cast and crew of Burning the Old Man at Divadlo Exil that I wish them a wonderful opening of the show.

As for your questions, here are my answers:
I know a bit about the Czech Republic- in fact, I was married in Prague in the summer of 2006. My wife is an American whose family is Czech. Her last name is Holub. I love the Czech culture-

especially in regards to theatre. You people seem to breathe theatre like air. How can you not love a country that had a playwright for a president?

Burning the Old Man was first produced in New York City, then Prague. There is a production in Brazil set to open later this year.

I love amateur theatre just as much as I love „professional“ theatre- as long as it is done well. I have seen wonderful amateur productions, and terrible professional productions. As long as the artists throw their heart and soul into a play, what else matters? I have not fear that the actors of Divadlo Exil won’t be as good as professionals? In fact, if someone who works another job takes the time to perform in a show, they must be even more committed to the work- how else can you explain putting in all those hours of blood, sweat, and tears into something on top of working a regular job? Also, the characters in my play are average people, who work regular jobs- so maybe the amateur actors will be better at understanding the characters, and give a better performance because of it. To put it another way, I don’t care if they are professional or amateur, as long as they kick the show in the ass.

I wish very much that I could be there for the opening night. I find it amazing to think that there are people I have never met, thousands of miles from where I lived, working on something I wrote. It would be fantastic to be able to see what happens.

As for what I feel like when I watch my work being performed- usually, I pace behind the audience, feeling like my head will explode. There is no control over what happens, and I have to hope that the director and actors have done their jobs, remember their lines, and are brilliant. It’s a terrifying thing. But when something goes right, and the audience is moved to tears or laughter- that is something indescribable.
Well, I hope that my answers make sense. If you have any other questions, please let me know- I’d be happy to answer them for you. I wish your company the best on January 14. Please tell the cast to kick it in the ass for me- which is an expression meaning to be brilliant, be magic, be fearless and daring and insane.

Thanks!

Kelly McAllister

< Zpět na novinky