Narodil se snad na šťastné sedmičky v padesátém prvním roce minulého století. Základní školu vychodil v Chrasti, strojnickou průmyslovku v Chrudimi. Dětství prožil kolem podlažického kláštera, odkud pochází Ďáblova bible a zejména kolem tamního přírodního divadla. Jako mladý hoch se samozřejmě věnoval i sportu, orientační běh mu zůstal doposud. Ovšem v přírodním divadle poprvé „čichnul“ k ochotnickému divadlu; totiž se svým bratrem vcelku pravidelně navštěvovali jako diváci zkoušky chrasteckého divadelního souboru.

K divadlu se dostal poprvé na vojně. Nejdříve to bylo divadlo poezie při nově otevřeném vojenském letištním klubu v Čáslavi. Tam se stal členem vojenského amatérského souboru, v kterém vystupoval v komponovaných pořadech pro armádu hlavně s poezií.

S poezií a následně s činohrou začínal v roce 1975 v lužském divadelním souboru. V počátku to byly komponované zábavné pořady, vzdělávací pořady pro školy jako např. velmi úspěšný pořad „Karel Hynek Mácha -  básník a člověk“ a následně potom divadelní hry; ta první byla Švandrlíkova „Honorace z pastoušky“. V lužské souboru odehrál přes třicet her a pořadů; těmi posledními byl Onučkin v Gogolově „Ženitbě“ či Správce v Steinbeckovu dramatu „O myších a lidech“.  Z Luže mu zůstala funkce dramaturga letního košumberského festivalu, který přes dvacet let pořádá město Luže na hradě Košumberk a kde je pardubický Exil jeho pravidelným úspěšným účastníkem.

Pro další divadelní činnost a další rozvoj bylo pro něj důležité a rozhodující seznámení se s divadlem Exil a zejména pak její pozdější principálkou Kateřinou Prouzovou. Ta jej přizvala ke spolupráci na inscenované Baladě pro banditu; představil se zejména jako starý Drač atd. Úspěch představení a zejména pak výborný tvůrčí kolektiv divadla „způsobil“ to, že se stal řádným členem divadla. Na jeho prknech pravidelně vystupuje. Divadlo Exil se pro něho stalo druhým domovem a velkou láskou.